Roztomilá veverka obecná: Tajemství našich parků a lesů
- Veverka obecná: Zvíře s huňatým ocasem
- Rozšíření a stanoviště veverky obecné
- Charakteristický vzhled a rozměry
- Potrava veverky obecné: Co jí?
- Způsob života a chování
- Rozmnožování veverek: Od páření k mláďatům
- Přirození nepřátelé a ohrožení
- Veverka obecná a člověk: Soužití a zajímavosti
- Ochrana a význam veverky obecné
Veverka obecná: Zvíře s huňatým ocasem
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je drobný hlodavec z čeledi veverkovitých, který je rozšířen po celé Evropě a Asii. Je to denní zvíře, které se živí převážně semeny, ořechy a ovocem. Veverky jsou známé svým huňatým ocasem, který jim slouží k udržování rovnováhy při skákání ze stromu na strom. Veverka obecná je velmi mrštné zvíře a dokáže přeskočit i vzdálenost několika metrů. Veverky si staví hnízda v dutinách stromů nebo si budují kulovitá hnízda z větví a listí. Veverky se rozmnožují dvakrát ročně a rodí 2 až 6 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá a matka je kojí asi dva měsíce. Veverky jsou důležitou součástí ekosystému, protože pomáhají s roznášením semen stromů. Vzhledem k tomu, že veverky žijí v blízkosti lidí, jsou často krmeny a stávají se krotkými. Je však důležité si uvědomit, že veverky jsou divoká zvířata a neměli bychom se k nim chovat jako k domácím mazlíčkům.
Rozšíření a stanoviště veverky obecné
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je rozšířena v lesnatých oblastech Evropy a Asie. Její areál sahá od západní Evropy až po východní Asii, od Skandinávie po severní Čínu a Japonsko. Vyskytuje se v různých typech lesů, od nížinných lužních lesů až po horské smrčiny. Preferuje jehličnaté a smíšené lesy s dostatkem starých stromů, které jí poskytují potravu i úkryt. Důležitým faktorem pro výskyt veverky je přítomnost stromů s dutinami, které využívá k budování hnízd a odchovu mláďat. Veverka obecná je přizpůsobivé zvíře a dokáže se adaptovat i na život v blízkosti člověka. Často se vyskytuje v parcích, zahradách a sadech, kde nachází dostatek potravy a úkrytu.
Charakteristický vzhled a rozměry
Veverka obecná je drobný hlodavec s charakteristickým vzhledem. Dorůstá délky těla 19 až 24 cm, přičemž ocas je téměř stejně dlouhý jako tělo, měří 16 až 20 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 250 až 350 gramy. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný, samci a samice dorůstají přibližně stejných rozměrů. Srst veverky obecné se liší v závislosti na ročním období a geografické poloze. V létě převládá rezavě hnědá barva, která na břiše přechází do bílé. Zimní srst je hustší a tmavší, s odstíny šedé a hnědé. Charakteristickým znakem veverky obecné je její dlouhý, huňatý ocas, který slouží k udržování rovnováhy při skocích a šplhání po stromech. Ocas je také důležitým komunikačním nástrojem a slouží k signalizaci nálady a postavení ve skupině. Dalším typickým rysem jsou velké, černé oči a dlouhé, štíhlé tělo. Veverka obecná má silné zadní končetiny, které jí umožňují skákat do vzdálenosti až 4 metrů. Na končetinách se nacházejí ostré drápy, které slouží k uchycení na větvích a kůře stromů.
Potrava veverky obecné: Co jí?
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je typickým všežravcem, i když v její potravě převažuje rostlinná strava. Mezi její nejoblíbenější pochoutky patří semena šišek jehličnatých stromů, jako jsou smrky, borovice nebo jedle. Nepohrdne však ani ořechy, bukvicemi, žaludy, houbami, ovocem a pupeny stromů. Z živočišné říše si veverka občas zpestří jídelníček hmyzem, ptačími vejci nebo mláďaty. Potravní skladbu si veverka upravuje v závislosti na ročním období. Na podzim si hromadí zásoby potravy na zimu, kterou ukrývá do skrýší v dutinách stromů nebo zahrabává do země. I když si veverka pamatuje svá oblíbená místa, ne vždy si na všechny skrýše vzpomene, a tak nevědomky pomáhá šířit semena stromů po lese. Díky svému roztomilému vzhledu a zajímavému způsobu života je veverka obecná oblíbeným obyvatelem lesů a parků.
Způsob života a chování
Veverka obecná je typickým obyvatelem lesů, parků a zahrad. Je to denní živočich, aktivní především ráno a odpoledne. Veverky jsou velmi pohyblivé a mrštné, skáčou ze stromu na strom s neuvěřitelnou lehkostí a rychlostí. Své obydlí si staví ve větvích stromů, nejčastěji v dutinách nebo opuštěných hnízdech ptáků. Hnízdo vystýlá mechem, trávou a listím, aby si vytvořila pohodlné a teplé místo k odpočinku a rozmnožování. Veverky žijí samotářsky, s výjimkou období rozmnožování. Potravu si hledají převážně na stromech, živí se semeny šišek, ořechy, ovocem, houbami a pupeny. V nouzi nepohrdnou ani hmyzem, ptačími vejci nebo mláďaty. Na zimu si veverky dělají zásoby potravy, které ukrývají do dutin stromů nebo zahrabávají do země. I když se může zdát, že si pamatují všechna svá úkryty, není tomu tak. Často na některé zapomenou, čímž přispívají k šíření semen stromů a rostlin.
Veverka obecná, hbitý skokan mezi stromy, nám připomíná, že i v uspěchaném světě je třeba najít čas na hru a radost z maličkostí.
Anežka Nováková
Rozmnožování veverek: Od páření k mláďatům
Veverky obecné, tyto roztomilé a hbité obyvatelky našich lesů a parků, se rozmnožují typicky dvakrát ročně, a to od února do dubna a poté od května do srpna. Samci veverek v období páření soupeří o samice a předvádějí se honičkami ve větvích stromů. Po spáření si samice buduje hnízdo z větví a listí, které vystýlá mechem a srstí. Březost u veverek trvá přibližně 38 dní a obvykle se rodí 3 až 7 mláďat. Mláďata veverek se rodí slepá a holá a plně odkázaná na péči matky. Samice je kojí přibližně 8 týdnů. Během této doby mláďata rychle rostou a sílí, učí se pohybovat ve větvích a přijímat pevnou potravu. Ve věku 10 až 12 týdnů jsou již mláďata samostatná a opouštějí hnízdo. Veverky obecné se v přírodě dožívají průměrně 3 až 5 let, ale v zajetí se mohou dožít i více než 10 let.
Vlastnost | Veverka obecná |
---|---|
Délka těla (bez ocasu) | 19 - 23 cm |
Délka ocasu | 15 - 20 cm |
Hmotnost | 250 - 350 g |
Délka života v přírodě | 3 - 5 let |
Přirození nepřátelé a ohrožení
Veverka obecná, i přes svou hbitost a přizpůsobivost, čelí v přírodě řadě nebezpečí. Mezi její přirozené nepřátele patří především dravci. Z ptačí říše jsou to hlavně dravci specializovaní na lov ve větvích, jako je krahujec obecný nebo jestřáb lesní. Nebezpečí ale představují i sovy, které na veverky útočí v noci. Z větších savců jsou to pak zejména kuna lesní a kuna skalní, které jsou pro svou hbitost a lezecké schopnosti pro veverky velmi nebezpečné. Kromě přímého lovu ze strany predátorů ohrožují veverky i další faktory. Patří mezi ně například ztráta přirozeného prostředí v důsledku kácení lesů a úbytku starých stromů s dutinami, které veverky využívají k hnízdění a úkrytu. Problémem může být i nedostatek potravy v zimním období, zejména pokud jsou stromy málo plodné a veverkám se nepodaří nashromáždit dostatečné zásoby. V neposlední řadě představují pro veverky riziko i nemoci, například veverčí mor, který se v populaci může šířit a způsobovat hromadné úhyny.
Veverka obecná a člověk: Soužití a zajímavosti
Veverka obecná, roztomilý obyvatel našich lesů a parků, se často dostává do kontaktu s člověkem. Zatímco někteří lidé veverky s oblibou přikrmují, jiní je považují za škůdce, kteří jim ničí úrodu. Pravdou je, že soužití veverek a lidí může být oboustranně prospěšné, ale vyžaduje to pochopení a respekt k potřebám těchto hlodavců. Veverky jsou přirozeně plaché, ale zvědavost je občas žene blíže k lidským obydlím. Přikrmování veverek je oblíbenou kratochvílí, je však důležité dělat to s rozumem. Veverky by se neměly stávat závislými na lidské potravě, která pro ně není vždy vhodná. Nejvhodnější potravou pro veverky jsou ořechy, semínka, ovoce a zelenina. Zajímavostí je, že veverky si vytvářejí zásoby potravy na zimu, a to tak, že si ořechy a semínka zahrabávají do země. Tím mimochodem přispívají k šíření lesa, jelikož ne všechny ořechy si pak vyhrabou zpět. Veverka obecná je fascinující tvor, který si zaslouží naši pozornost a ochranu.
Ochrana a význam veverky obecné
Veverka obecná (Sciurus vulgaris), hbitý a roztomilý obyvatel našich lesů, je chráněným druhem. Ačkoliv se její populace v České republice jeví jako stabilní, potýká se s řadou hrozeb. Mezi nejvýznamnější patří ztráta přirozeného prostředí v důsledku kácení starých stromů a fragmentace lesních porostů. Veverky jsou pro svůj život závislé na stromech, kde nacházejí potravu i úkryt. Dalším negativem je zvýšený silniční provoz, který si vybírá daň i na veverkách. Ochrana veverky obecné spočívá v zachování a obnově lesních porostů, výsadbě stromů a keřů, které jim poskytují potravu a úkryt, a v neposlední řadě i v ohleduplném chování v přírodě. Pamatujme, že každý z nás může přispět k tomu, abychom se z roztomilých veverek mohli těšit i v budoucnu.
Publikováno: 28. 10. 2024
Kategorie: příroda