Tajemství života sýkory uhelníčka odhalena!
Malý pěvec s velkou hlavou
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je drobný zpěvný pták z čeledi sýkorovitých. Jejím nejvýraznějším rysem je velká hlava v porovnání s malým tělem. Dorůstá délky pouze kolem 10-11 cm a váží 8-10 gramů. Má černé temeno a bradu, bílé tváře s černým proužkem přes oko a šedobílým spodkem těla. Svrchu je uhelníček zbarven dohněda s olivovými odstíny. Obývá jehličnaté a smíšené lesy, parky a zahrady. Živí se hmyzem, pavouky a semeny. Hnízdí v dutinách stromů, kde samice klade 7-10 vajec. Sýkora uhelníček je stálý pták, což znamená, že na zimu neodlétá do teplých krajin.
Černá čepička a bílé tváře
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je drobný pěvec z čeledi sýkorovitých. Snadno ji poznáme podle černé čepičky na hlavě a kontrastních bílých tváří. Na rozdíl od podobné sýkory babky má uhelníček navíc výraznou bílou skvrnu na týlu. Svrchu je zbarvený do šedozelena, zespodu je bělavý s béžovým nádechem na bocích. Sýkora uhelníček je stálý pták, obývá jehličnaté i smíšené lesy, parky a zahrady. Živí se hmyzem, pavouky a semeny. Hnízdí v dutinách stromů, kde samice snáší 5 až 10 vajec. Na zimu se uhelníček často připojuje k hejnkům jiných druhů sýkor a společně s nimi prohledává větve a kmeny stromů, kde hledají potravu. Sýkora uhelníček je v České republice poměrně hojným druhem.
Vlastnost | Sýkora uhelníček |
---|---|
Velikost | 10-12 cm |
Rozpětí křídel | 16-20 cm |
Hmotnost | 8-12 g |
Život v lesích a parcích
Sýkora uhelníček, malý ptáček s černou hlavičkou a žlutým bříškem, je typickým obyvatelem našich lesů a parků. Na rozdíl od své příbuzné, sýkory koňadry, preferuje uhelníček spíše jehličnaté a smíšené lesy. Zde si v dutinách stromů buduje svá hnízda, často i několik metrů nad zemí. Ptáci hnízdí od dubna do června a samička snáší 7 až 10 vajíček. Uhelníček je velmi čilý ptáček a i přes svou drobnou postavu je schopen zdolat i poměrně velké vzdálenosti. Živí se hmyzem, pavouky a drobnými semeny, které sbírá na stromech i na zemi. V zimě se uhelníček stává častým návštěvníkem krmítek, kde s oblibou konzumuje slunečnicová semínka a lůj. Přikrmování ptáků v zimních měsících je důležité, jelikož jim pomáhá přežít období s nedostatkem potravy.
Hmyz jako hlavní potrava
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je drobný pěvec, který se živí převážně hmyzem. Hmyz tvoří hlavní složku potravy sýkory uhelníčka, a to zejména v období hnízdění, kdy je potřeba pro mláďata bohatá na bílkoviny. Sýkory uhelníčkové sbírají hmyz z větví a listů stromů, a to s neuvěřitelnou hbitostí a obratností. Mezi jejich oblíbenou kořist patří mšice, housenky, pavouci a drobní brouci. V zimním období, kdy je hmyzu nedostatek, se sýkory uhelníčkové živí semeny jehličnanů a jinými dostupnými zdroji potravy. Přikrmování slunečnicí a lojem jim pomáhá přečkat toto náročné období. Sýkora uhelníček je tak skvělým příkladem druhu ptáka, který je dokonale přizpůsoben životu v lese a jehož jídelníček se mění v závislosti na ročním období.
Potrava pro mláďata
Sýkora uhelníček je drobný pěvec, který se živí převážně hmyzem. To platí i pro mláďata, která jsou krmena výhradně živočišnou stravou. Rodiče pro ně sbírají mšice, housenky, pavouky a jiný drobný hmyz, který nacházejí na stromech a keřích. Důležitou součástí potravy mláďat jsou také vajíčka a larvy hmyzu, které jsou bohaté na bílkoviny a další důležité živiny. Rodiče denně nakrmí svá mláďata až několik stovek kusů hmyzu, aby jim zajistili dostatek energie a živin pro jejich rychlý růst a vývoj.
Hnízdění v dutinách
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je drobný pěvec z čeledi sýkorovitých, obývající lesy a parky napříč Evropou a Asií. Stejně jako ostatní druhy sýkor, i uhelníček je dutinový hnízdič, což znamená, že si nestaví vlastní hnízda, ale vyhledává již existující dutiny, nejčastěji v kmenech stromů. Preferuje úzké dutiny s malým vletovým otvorem, které mu poskytují ochranu před predátory. Využívá přirozené dutiny vzniklé trouchnivěním dřeva, opuštěné dutiny datlů a strakapoudů, ale i budky vyvěšené lidmi. Samice snáší do hnízda z mechu, srsti a peří 5 až 10 vajec, na kterých sedí sama. Samec se v tomto období stará o potravu a samici krmí. Uhelníček je významným konzumentem hmyzu a larev, čímž hraje důležitou roli v regulaci lesních škůdců.
Uhelníček, sýkorka s duší horníka, věčně hledající poklad v podobě tučného brouka ukrytého v kůře stromu.
Heda Součková
Ohrožení a ochrana uhelníčka
Uhelníček, tento drobný a nenápadný ptáček, čelí v dnešní době mnoha hrozbám. Ztráta přirozeného prostředí je jedním z nejvýznamnějších faktorů ohrožujících jeho populace. Intenzivní zemědělství, s ním spojené kácení remízků a používání pesticidů, vede k úbytku hmyzu, který tvoří základní složku potravy uhelníčků, zvláště v období rozmnožování. Nedostatek vhodných míst k hnízdění je další hrozbou. Uhelníčci si staví hnízda v dutinách stromů, a proto jsou závislí na starých, doupných stromech, které z krajiny ale často mizí. Kromě ztráty biotopu ohrožují uhelníčky i predátoři, jako jsou kuny, kočky nebo strakapoudi, kteří se mohou dostat i do hnízdní dutiny a zlikvidovat snůšku nebo mláďata. Pro ochranu uhelníčka je klíčové zachování a obnova jeho přirozeného prostředí. Důležité je podporovat pestrou krajinu s dostatkem remízků, alejí a starých stromů. Vhodné je také vyvěšování budek, které uhelníčkům poskytnou bezpečná místa k hnízdění.
Publikováno: 06. 11. 2024
Kategorie: příroda